Milan Hájek s Martinem Mudrou se na lodi ICZ Rodop F20 Predator, zúčastnili dalšího offshore závodu, tentokrát v německém Fehmarnu.
Závod se, podobně jako Texel, jel kolem ostrova a měřil 42 Nm.
Již
při příjezdu do dějiště vanul velice silný vítr, v nárazech přes 30
knts. Zrušili jsme teda plánovaný trénink a věnovali jsme se hlavně
přípravě lodi.
Druhý den trochu zesláblo, tak jsme již vyrazili na
vodu. Rychlost našeho katamaránu byla obdivuhodná a rázem jsme se
šplhali k maximálním hodnotám, které jsme prozatím zajeli s Davidem.
Také oproti ostatním trénujícím lodím jsme byli výrazně rychlejší. I
přes to, že jsme spolu s Martinem jeli poprvé, vyhnuli jsme se všem
adrenalinovejm atrakcím, včetně obávaného "nose dive".
V sobotu v
10:00 byl start katamaránů. Na startovní čáře se sešlo 86 posádek,
včetně nás, také druhá česká posádka, otec a syn Ptašnikovi, kteří jeli
taktéž na Predatoru. Dalším zástupcem na tomto katoši byla německá
posádka kormidelníka Claase Schwandt.
Po startu se jelo krátce proti
větru a pak následoval dlouhý kurz na zadní vítr. Jelikož jsme se
nechtěli příliš tlačit na čáru, volili jsme poněkud konzervativní start,
po kterém jsme točili první bojku okolo 12. místa, ale v kontaktu s
těma nejlepšíma. Vítr v tuto dobu foukal asi 15 knts a cesta dolů se
zdála být celkem v pohodě.. Během chviličky jsme dojeli první tři lodě,
ale oproti nim jsme zůstávali trochu více na moři v očekávání změny
větru. Ta taky přišla spolu s nepříjemnýma vlnama a se zesíleným větrem,
který v nárazech dosahoval kolem 30 knts. My jsme přesto v těchto
podmínkách drželi konstantní rychlost 18-19 uzlů, čímž jsme se značně
vzdálili ostatnímu poli.
Na severní straně ostrova jsme pak
odhalzovali a začali se přibližovat k vedoucí dvojici, která volila
trasu blíže k ostrovu. Těžko říct, jestli by jsme je v tuto chvíli již
byli před nimi, bo se ozvala rána a znova praskla kniha kormidla( jednu
jsme zlomili již při tréninku) ?? Následovala koupel a stavění, což není
v těchto podmínkách nic jednoduchého. Pokoušeli jsme se pak ještě
pokračovat v závodě, ale další nedobrovolná koupel následovala v zápětí.
Navíc nám natekla ještě voda do stěžně, což znamenalo přivolat pomoc ke
stavění a tím samozřejmě automatické vzdání ze závodu.
Absolvovali jsme pak ještě dlouhou cestu zpět proti větru se zlomenou knihou, ale to už je jiná kapitola.
Bohužel
testování a vývoj F20 ky sebou nese i tyto rizika a jen doufám, že naše
návrhy ke změně budou již brzo realizovány a vývoj F20 Predatoru se
posune zase o kus dál. Myslím, že maxima ještě není dosaženo.