Telegraficky z Prahy 5. 11. 2006: Titul Mistr ČR 2006 v jachtingu ve třídě TR získal team Dámká Jízda ve složení: Teamleader Tomáš Vaidiš, posádky Tomáš Vaidiš ? Markéta Schwarzová, Monika Preibischová ? Kateřina Vaidišová a Radek Smetana ? Michala Mertlová.
Celé to bylo jednoduché, přímočaré a samozřejmé. Už na jaře, na konci World sailing games jsme se s teamem dohodli, že se na podzim zůčastníme Mistrovství ČR ve třídě Team racing. Zbývalo jen doplnit jednu posádku a nahradit mou kosatnici Majdu Soukupovou, která nemohla z časových důvodů. Po krátké úvaze padla volba na Moniku Preibischovou a Míšu Mertlovou z Mariánek a Kačku Vaidišovou, které doplnily Markétu Schwarzovou, Tomáše Vaidiše (Emila) a mě. Naštěstí se neopakovala jarní anabáze, kdy jsme postupně oslovili asi tisíc lidí, než jsme sehnali dvě kosatnice.
Cestou autem na první a zároveň poslední trénink před závodem jsme z váhových důvodů a taky proto, že s Káťou bych asi mohl jet na jedné lodi jen velmi těžko, přeskupili posádky. Taky jsme dořešili název teamu. Z jediného návrhu jsme vybrali ... jediný návrh. Nutno podotknout, že výstižnější jméno žádný team neměl, snad jen Jameson Drive (alkoholici Pšeidl, Chudoba, Plhoň :-) Inu, když jsou v teamu čtyři blondýnky (Emile promiň), jedna bruneta a já, těžko se můžete jmenovat třeba Domov důchodců. Jinak trénink byl krátý, ve slabém větru a využili jsme ho hlavně na seznámení s lodí a secvičení manévrů. O týden později jsme se v pátek ještě sešli v místě závodu a ve dvou posádkách (Emil s Markétou trénovat nepotřebovali) jsme zkoušeli souboje jeden na jednoho. Večer jsem si pak zkoušel vzpomenout, jak že se to tři-na-tři vlastně jezdí.
A je to tady: sobota, první den závodu, místo: YC CERE, Praha-Podolí. Formát závodu je vcelku přehledný: dvě skupiny, v nich se závodí každý s každým, tzv. Round Robin, následně první čtyři teamy jedou minifinále mezi sebou opět každý s každým. To je pro sobotu vše. V neděli se pak jedou ?Schody ke zlatu?, to závodí na začátku poslední s předposledním, vítěz tohoto souboje vyzývá třetího od konce a tak pořád dokola, až do finálového souboje. V pořadí se tak dá sestoupit pouze o místo, ale i poslední team pořadí může zvítězit. Navíc spolu závodí vždy stejně silná družstva, což je asi největší výhodou. S nalosováním do skupin jsme docela spokojeni, ve skupině s těžšími soupeři si alespoň více zajezdíme. Na vodu jdem pouze jednou, na všechny čtyři rozjížďky najednou, jsme zdravě nabuzení, jako první to odnáší již zmiňovaný Jameson drive, po nich Evropa team s Honzou Škodou a Scotch University Sailing Asociation, prohráváme pouze s družstvem SCM A, největším favoritem závodu ve složení Fiala ? Mrzílková, Kittler ? Plhoň a Bobek ? Bobek. V minifinále nejprve porážíme YC CERE C s Tomášem Vikou, třemi Bachtíky a dvěma Hájky, poté prohráváme opět se SCM A a následně nastupujeme v přímém souboji o druhé místo proti YC CERE B, které táhne Jakub Kozelský s Martinem Janáčkem. Na předposledním kursu trati máme jasně výherní kombinaci 1-3-4, kterou ještě vylepšuji vyváděním lodě soupeře na druhém místě mimo poslední bóji. Tím se Emil ze čtvrtého místa posouvá na druhé za Moniku a přestože naprosto nepochopitelně dostávám penaltu, vyznívá rozjížďka jasně v náš prospěch. Neradujeme s však dlouho, rozhodčí po krátké poradě usuzují, že domělým porušením pravidel získala Dámská jízda výhodu a rozhodují, že rozjížďka se bude opakovat. S něčím takovým se nehodláme smířit, protestujeme, od osobního trestu nás zachraňuje pravděpodobně fakt, že pro velkou zimu mají rozhodčí kulichy napařené do uší, není nám to samozřejmě nic platné a v rozkladu nastupujeme do rozjížďky, kterou samozřejmě prohráváme.
Přijíždíme na břeh a nikdo toho moc nenamluví. Vlastně se o tom vůbec nechci s nikým bavit a chci to hodit za hlavu. Docela mě štve, že si o tom se mnou chtějí všichni povídat a tak se jdu radši projít. Vždyť na tom vlastně nezáleží, zítra je taky den. Nejvíc mě ale mrzí, že jsem se tím nechal tak rozhodit a v re-sailu byl úplně marnej. Vracím se zpátky do hospody a dovídám se od Markéty, že rozhodčí uznávají, že udělali chyby a omlouvají se nám. Okamžitě cítím silné nutkání zase vypadnout. Nápad, že se pojedeme pobavit do města přichází jako dar z nebe.
Večírek byl docela fajn, žádná velká divočina to nebyla, ale stejně se hodí, že si můžeme chvilku pospat. Do jachťáku přicházíme chvilku po desáté, na vodě se právě po několika rozjížďkách odrefovávají hlavní plachty, což je pro mě docela ůleva. Před polednem je řada na nás, jdeme na vodu a první nás čeká SUSA, náš soupeř ze skupiny. Postoupili ze šestého místa, jsme tak jejich čtvrtý soupeř. Vítězíme hladce v první a následně i druhé rozjížďce. Rychle zjišťuju, že všechny obavy z toho, jak se Monika s Kačkou vyrovnají s taktikou teamracu byly zbytečné, holky jedou rychle a bez zbytečných chyb. Na ježdění s Emilem jsem zvyklý, moc na sebe při závodě nemluvíme, nepotřebujeme to. Už v sobotu jsem si všiml, že na svou kosatnici Míšu taky mluvit nemusím, sedí čelem ke mně a přesně pozná, co mám v úmyslu. Celý team šlape jak hodinky a to je dobře, protože nás čeká nejdůležitější krok, chceme Koubovi oplatit včerejší porážku. Naštěstí k rozjížďce přistupujeme bez velkých emocí a poměrně hladce vyhráváme porvní dvě rozjížďky série, která se jede na tři vítězné. Ve třetí rozjížďce sice po hrubých chybách prohráváme, ale na další se opět plně koncentrujeme a vítězíme tak 3:1.
A je tu finále, to se startuje chvilku po dojezdu předchozí rozjížďky, takže jsme ještě v provozní teplotě a vyhráváme první rozjížďku. Soupeř však ukazuje svou sílu a dvakrát vítězí. V další rozjížďce tak už může rozhodnout. Chvíli po startu se zdá, že na provní bóji budeme mít obě první lodě, což je velmi výhodná pozice. Těsně před první bójí však soupeř dohání a následně odstavuje Emila a situace nevypadá vůbec dobře. Na druhé bóji se Monika pokouší zvrhnout rozjížďku v náš prospěch, ale ne zcela šťastně a soupeř získává kombinaci 2-3-4, která je nejen vítězná, ale navíc se s ní těžko něco dělá. Rozvažuju kde a jak zabrzdím všechny lodě soupeře a odhaduju šance na úspěch. Monika navíc za incident na bójce dostala penaltu, ale rozhodčí provedli chybně penalizační proceduru a po chvilce dohadování rozjížďku raději přerušují. Po krátké pauze se startuje rozjížďka znovu a tentokrát v ní vedeme prakticky po celou dobu. Následně vyhráváme i rozjížďku poslední a získáváme tak titul. Ještě rychle sbalit lodě, nástup a pak hurá domů. A samozřejmě poděkování pořadatelům, sponzorům a hlavně soupeřům. Doufáme, že příští rok bude takovýchto závodů víc.
Oslavu titulu jsme si naplánovali na sobotu 18. 11. na Bolevák. Tímto vás všechny srdečně zveme na dámskou jízdu s Dámskou Jízdou :)