Dva volné dny před Mistrovstvím jsme s Jirkou využili k návratu do Plzně, lehčímu odpočinku, vyspání se v normální posteli a hlavně úprku s mokrého a studeného Lipna. Cestou jsme se zastavili na Hluboké pro nové otěže a pár jiných provázků, neboť naším heslem pro nastávající závod se, vzhledem k předpovědi slibující tři dny v silném větru, stalo ? minimum technických problémů! Bohužel ty se nakonec ani nám nevyhnuly, zato větrná předpověď vyšla skoro na 100%.
Po čtvrtečním měření a všech oficialitách ( a že jich bylo ) jsme zahájili Mistrovství čtyřmi non-stop rozjížďkami, za silného a poměrně stabilního západního větru. Od prvních chvil bylo jasné, komu vyhovují tvrdší podmínky. Muf si prohodil místo s Kubasem, Jarda Werner zahájil svojí sérii skvělých a především vyrovnaných výsledků a Řáno bojoval v první čtyřce jako lev. Ani za první čtyřkou ale nebyly souboje o nic méně zajímavé! Silná skupinka, jak já říkám B-týmu, se již tradičně rvala o konečné pořadí v první desítce. Skvěle si vedli ( jako vždy a klobouk dolů) Láďa Myslík se Zdendou, Dobřichovický a tím myslím i Milana s Kubou, a nám to taky celkem sypalo. Ve třetí rozjížďce jsme utrhli dokonce dvojku, poté, co jsme se vší silou drželi vpředu a já viděl jak nejdříve puká hlavaska Kubasovi s Bročkem a hned na to se poroučí Mufova kosatka k palubě, jsem věřil, že Milanose prostě dostaneme. Nakonec se to povedlo, můj Jirka byl tak soustředěn na vykonávání své nelehké práce ( a že mu to šlo ! ), že byl vele překvapen, když jsem mu v posledním kole oznámil, že před námi je už jen Jarda s Fantýskem, ovšem s obrovským náskokem ( chtěl je totiž okamžitě předjet ). Myslím, že ve čtvrté rozjížďce se začínalo chybovat, pár kachniček zpestřilo boje, Kubas s Bročkem zahájili sérii jedniček, výborně si vedl Járin a i my jsme se drželi v předu.
V pátek byla situace obdobná, zápaďák mezi 10-15 m/s, snad jen o dosti nestabilnější, ani pořadí v cíli se příliš neměnilo. My jsme po první osmičce, hodili v druhé zbytečnou kachnu, a přišli nejen o můj milovaný švýcarský frklík, ale hlavně o pojistku na kormidle, a psychickou pohodu zjištěním, že chlopeň ( či blána ? jak chceš ty! ) je už opět v riti. Dali jsme přednost rychlé opravě na břehu, ale přes to se nám nepodařilo stihnout start další rozjížďky. Ani v této a ani v poslední - čtvrté rozjížďce pátečního dne se pořadí příliš neměnilo, my dali šestku a jak se později ukázalo, nebyli jsme sami kdo v tomto závodě přišel o dvě ( i více ) umístění a naše technické problémy byly vlastně prkotiny.
Podle reportáže ČT24 ne, ale podle mě ano - nejsilnější větřík se mi zdál pofukovat v sobotu ráno. Chvilku jsem měl pocit, že už je to spíš pro prknaře, kteří si před svojí jízdou pečlivě vyberou nejmenší ze svých plachet. Vzpomenuv si na Kubalovo hlavasku, došli jsme pro bílou dakronku RUSH, spinaker jsme na bouřkový měnili už v pátek. Představa, že už nemůžeme nic pokazit mě příliš nehřála, ale co se dalo dělat? Hned před prvním startem jsem Jirku oklikou přes vant poslal někam mezi kosu, stěžeň a vzpěru, což mé ranní myšlenky jen potvrdilo. Po startu se ale většinou uklidním, byli jsme s Jirkou soustředění, JUNJUN letěl jak utržený z řetězu a tak nebylo co řešit! V prvních dvou rozjížďkách si vypili svůj kalich hořkosti až do dna Kubas s Brokem, jako by Leklá štika fakt chtěla leknout, utržené závěsy a zlomený list kormidla opravdu předvídat nejde, smůlu měl i Jarin a technické problémy se nevyhnuly ani Řánovi. My jsme z toho naopak vytěžili maximum, na trojku a dvojku jsem byl pyšný. Po pauze okořeněné diskusí s mírným náznakem roztržky, jsme se, tak jako ostatní účastníci Mistrovství, tedy třídy 420 a Cadet ( Cadeti měli mimo jiné toho dne naježděno asi o hodinu více!!! ), rozhodli pro další dvě rozjížďky, které se nutno říct odjeli už za daleko mírnějších podmínek. Tyto už výsledkově dopadly podle obvyklé šablony a i my jsme uhájili své pozice před všemi pronásledovateli.
V sobotu večer jsme si konečně i přes únavu dovolili trochu posedět a popít s vědomím, že na neděli se konečně má udělat hezky a vítr polevit.
Nakonec se v neděli jedna propagační rozjížďka odjela, závodilo se spíš s vrtulníkem České televize, ale to se, s vidinou těch krásných záběrů, které se jim během týdne jistě povedly natočit, dalo vydržet. Měl jsem trochu strach, protože pár závodů jsem už jednou nepovedenou nedělní rozjížďkou pokazil, nakonec si černého Petra vybral Milanos a nepovedenou poslední rozjížďkou se posunul na ( výborné Milane ) desáté místo.
Co závěrem, výsledky jsou jasné a i když neříkají vše, nedá se s nimi nic už dělat, myslím, že nejen pro mě to bylo jedno z nejpovedenějších, ne-li vůbec nejlepší, mistrovství.